česky english Vítejte, dnes je čtvrtek 25. duben 2024

Průzkum na téma: požadavky firem na absolventy vysokých škol

DPS 4/2011 | Články
Autor: Ing. Milan Klauz

V minulém čísle časopisu jsme informovali o výsledcích setkání děkana FEL ČVUT v Praze se zástupci firem elektrotechnického průmyslu. Náš časopis se podílel na přípravě tohoto setkání, a tak jsme této příležitosti využili k malému průzkumu. Spolu s pozvánkami na setkání jsme zaslali zástupcům vybraných firem také žádost o zaslání požadavků, které mají na absolventy vysokých škol.

Je pochopitelné, že různě zaměřené firmy mají na absolventy i různé požadavky. Navíc záleží na konkrétní povaze práce, kterou má absolvent vykonávat. Na vývojáře jsou kladeny jiné požadavky, než na pracovníky ve výrobě nebo v marketingu. Přesto jsou některé požadavky společné – viz tabulka.

Průzkum na téma: požadavky firem na absolventy vysokých škol

Z tabulky je zřejmé, že požadavky firem na absolventy nejsou zdaleka jenom technického rázu. Některé dokonce ani nesouvisí s výukou na školách, protože se spíše jedná o povahové vlastnosti jednotlivých absolventů.

Některé odpovědi byly i velmi kritické k úrovni odborných a praktických znalostí absolventů. Zmiňují se např. o „nepoužitelnosti“ některých absolventů. Jiné odpovědi zmiňují absolventa se zájmem o pozici hw pracovníka, který vůbec neuměl pájet nebo o vývojáři, který zřejmě sám nikdy nic nevymyslel ani nevyzkoušel.

Podívejme se na některé z požadavků trochu blíže. Nejčastějším požadavkem je znalost cizího jazyka. Potvrdilo se, že v elektronice a elektrotechnice je preferovaným univerzálním technickým jazykem angličtina. Některé firmy poukázaly i na potřebu dalších jazyků – němčiny a ruštiny, protože jak jedna z odpovědí říká „žijeme ve střední Evropě“. Pochopitelně, že úroveň požadovaných znalostí cizího jazyka se liší podle povahy práce – od základní (porozumění psanému textu) až po velmi dobré (schopnost plynule komunikovat).

Jelikož ani ten nejlepší absolvent nemá všechny potřebné znalosti, je velmi důležitá jeho snaha učit se nové věci. To ale souvisí spíše s osobními dispozicemi každého jednotlivce než s tím, co se student ve škole naučil. Ostatně, podobně je na tom i požadavek zdánlivě zcela přirozený, ale zřejmě ne vždy samozřejmý – pečlivost a spolehlivost. Tuto situaci výstižně popisuje jedna z odpovědí: „Na barvě diplomu nezáleží, potřebujeme někoho kreativního, svědomitého, pracovitého a lidsky kompatibilního, kdo je schopný nové znalosti vstřebávat a prakticky implementovat“. Může i tyto vlastnosti škola ovlivnit a usměrnit?

Práce v týmu a schopnost dokumentovat, prezentovat a obhajovat výsledky své práce je podle výsledků průzkumu také velmi důležitý požadavek, který se zřejmě na školách přímo neučí, i když by mohl a měl. Jedna odpověď to říká přímo – „ČVUT by měla absolventy cíleně vést zadáváním rozsáhlých semestrálních prací, které jsou nad možnostmi jednoho člověka“. V jiné odpovědi se můžeme dočíst: „Schopnost dokumentovat si svoji práci je naprosto nezbytný požadavek“.

Překvapením by se mohl zdát požadavek na „porozumění“ pro strojařinu, ale pro mnohé firmy to je vlastně docela logické přání. Vývojář, stejně jako pracovník ve výrobě, se přeci nemůže bát šroubováku nebo kusu plechu v ruce. Jedna z odpovědí to vyjadřuje docela jednoduše a jasně, když říká: „Vyrábíme elektrotechnické výrobky, ale technologie jsou strojírenské“.

Na závěr si úmyslně ponechávám požadavek na odborné znalosti absolventů. Ty se pochopitelně liší podle povahy práce ve firmě a tak není dost dobře možné stanovit jejich kritéria. Otázkou tedy je, zda je pro vysokou školu možné připravit studenta na určité pracovní zaměření. Jedna odpověď na tuto výzvu reaguje takto: „V naší zemi je příliš mnoho vysokých škol s tzv. elektro obory, jejichž výstupem je inženýr. Velmi by se mi zamlouvalo, kdyby se studium více diferencovalo s ohledem na možnou budoucí práci absolventa. Výstupem by mohly být skupiny absolventů, popř. jejich označení například: 1. pro výzkum, 2. pro vývoj a konstrukci, 3. pro projekční a aplikační oblast, 4. pro manažerskou a obchodní sféru, 5. pro výrobu, technologii, jakost atd. Každá skupina s sebou nese určitý typ výcviku a nároků na práci. Absolventovi, ale lépe ještě uchazeči o studium, by mělo být jasné, že je připravován na tu či onu práci a tomu by měly odpovídat nároky na něj kladené a on by měl mít možnost v průběhu studia udělat změnu. Samozřejmostí by byly určité přesahy. Problém nelze vyřešit pouze vertikálním systémem bakalář, magistr, doktor a ani stávajícím horizontálním oborovým členěním.“