česky english Vítejte, dnes je pátek 04. prosinec 2020

Je ještě potřeba autorouter na celou desku?

06.10. 2020 | CAD/CAE/CAM - novinky
Autor: Milan Klauz
obr1.png

V době, kdy programy pro návrh desek plošných spojů jsou nabity řadou funkcí, které činí tažení plošných spojů rychlejší a optimálnější, může být otázkou použití autorouteru na celou desku. Automatické položení spojů navíc nelze vždy aplikovat vzhledem k velmi stísněným poměrům na zmenšující se desce, vysokému počtu vývodů součástek a různým omezením ze strany signálové integrity.

Navzdory tomu může být autorouter, tak jak ho známe z minulosti, velmi užitečný. Jednou z vděčných úloh je zjištění možnosti 100% položení plošných spojů, které navíc souvisí s optimálním rozmístěním součástek.

Autorouter spuštěný na celou desku, nebo její vybranou část, může pomoci identifikovat místa, kde bude problém spoje položit i ručně. Autorouter běží většinou na dnešních počítačích velmi rychle, takže je otázkou krátké doby zjistit, jak si vede. Pokud nepropojí všechny spoje, potom zbývající vzdušné spoje, které reprezentují dosud nepoložené plošné spoje a indikují ty spoje, na které je potřeba se blíže zaměřit a zjistit důvod – tím bývá většinou nedostatek volného místa v dané oblasti, což dále souvisí s rozložením součástek na desce.

Po změně umístění součástek lze autorouter spustit znova a sledovat, zda změna vede k většímu počtu položených spojů. Postup je někdy potřeba opakovat i několikrát, než získáme dojem, že se všechny spoje podaří realizovat.

Pochopitelně, že automaticky položené spoje nemusí na desce zůstat, nebo ne ve všech případech. V každém případě je rychlá práce autorouteru pomocníkem při rozhodování o vhodném umístění součástek, nebo dokonce o velikosti a provedení desky (počet vrstev). Pokud autorouter položí všechny, nebo většinu spojů, potom lze předpokládat, že se podaří položit spoje i v auto-interaktivním módu při dodržení všech potřebných parametrů.

Jednou z možných taktik při routování je položit automaticky nebo manuálně část spojů, a pokud jsme s výsledkem spokojení, přilepit je (zafixovat) a spustit opět autorouter pro získání přehledu o možnostech routování další části desky. Postup lze opakovat podle potřeby.

Zmíněný postup je i důvodem, proč návrhový program PADS má i v základní verzi (Classic) několik specializovaných typů autorouteru. Je to například autorouter pro krátké spoje mezi sousedními vývody – ty se vyskytují na všech deskách, bývá jich mnohdy vysoký počet a je tudíž možné s nimi začít při routování spojů. Dále má PADS autorouter na sběrnice, protože ty vyžaduji tažení všech souvisejících spojů pohromadě, přičemž zaberou hodně plochy desky. Autorouter na celou desku může potom pokládat všechny zbývající spoje na desce, nebo jenom spoje ve vybrané oblasti, u vybraných součástek nebo vybraných netů. Spoje, které nebylo možné položit, nebo je potřeba je modifikovat, lze dokončit auto-interaktivním routerem, který obchází překážky a odsouvá překážející spoje do strany. Tento typ routeru také slouží k tažení diferenciálních párů či položení spojů na zadanou délku.

Více informací o routování v programu PADS zde

mklauz@dps-az.cz

Partneři

eipc
epci
imaps
papouch
ep
mikrozone
mcu
projectik